Tajemství posledního vlka

Celé to začalo tím, že jsme dostali k Vánocům pozvánku na třídní Survivor + čelenku a mohli se těšit na 25. 2., kdy jsme s rodiči přijeli na chatu Jasenka v Zubří na Vysočině. Před Survivorem se tam konal Den rodiny. Všichni jsme se potkali v 10:30, v 11 jsme vyrazili na výlet. Paní učitelky naplánovaly dvě různé trasy výletu po okolí. Ta první, kratší, byla dlouhá 10 km. Ta druhá, delší, měla přes 14 km. Většina šla tu kratší, ale ti na té delší dokonce viděli i divoká prasata. Den rodiny se zase ukončil na Jasence, kde si každý mohl dát něco dobrého v hospodě. Až všichni dojedli a rodiče odjeli, šli jsme se ubytovat na pokoje a vybalit se. Poté nás čekala večeře, která byla úžasná jako všechno jídlo na Jasence. Pak jsme šli do klubovny, kde jsme se seznámili s lektory, kteří byli moc fajn po celou dobu pobytu. Hráli jsme různé seznamovací hry, aby si lektoři zapamatovali všechna naše jména. Na konci dne byl večerní rituál, který se opakoval den co den. Šlo o to, že jsme sebe nebo někoho jiného ocenili za ten den – s čím nám pomohl nebo co se mu povedlo. Poté už se šlo spát.

Ráno všechny čekala super snídaně ve formě švédského stolu. Poté už následovala hra na rozhýbání. Po hře nás čekal velice namáhavý program, ten ale nebudeme prozrazovat, abyste si ho mohli užít, pokud na Jasenku také pojedete. Po obědě jsme ocenili dvouhodinový polední klid. Po poledňáku jsme se učili třem dovednostem – mapování (chození podle mapy), stavění tarpu a dělání ohně. Snažili jsme se podle mapy dojít na nejvyšší bod (737 m. n. m.) a nakonec jsme pomocí ohně ohřívali vodu. Následoval rituál. Po rituálu jsme šli lesní stezkou na osvícenou planinu. Začátek stezky byl označený čárou z lana. Ale stezka nebyla vůbec lehká, protože tam na nás číhali dva strážci. První strážce měl buben a ten druhý měl dešťovou hůl. Lektor nám pak odstartoval začátek a vyrazili jsme na cestu. V úterý ráno jsme se setkali v klubovně, kde jsme si zahráli pár her. Pak jsme šli ven, kde na nás čekalo 18 stanovišť, ze kterých jsme do 70 minut museli splnit minimálně 10. Mezi ně patřilo například kutálení pneumatiky okolo areálu, hledání kindervajíčka v pískovišti, přelezení 8 lidí 1,5 m vysokého lana a další. Po výborném obědě a po poledním klidu následovala výprava. Ještě před ní jsme se rozdělili do 3 cechů – průvodci, kteří nás pomocí mapy dovedli k cíli, ohniváci, kteří na cílové destinaci rozdělali oheň a uvařili bylinkový čaj. A nakonec stavitelé, kteří rozdělali tarpy.

Středa byl poslední den našeho programu. Ráno nás zase probudily paní učitelky jako vždy. Pak jsme šli na snídani. Tentokrát jsme měli palačinky. Po snídani jsme se oblékli na ven a šli jsme čekat na lektory. Dodělávali jsme stanoviště, která jsme začali v úterý, konkrétně korýtka. Tam šlo o přemístění míčků pomocí kartonových trubek z bodu A do bodu B. To se nám po nějaké době povedlo a pak jsme podbíhali pod lanem. Na oběd byl řízek s bramborami a s okurkou. Nakonecjsme se sbalili a naložili jsme kufry a batohy do auta, ale měli jsme malý batoh na cestu, ve kterém jsme měli základní věci na cestu. Dojeli jsme do Brna vlakem a tam na nás čekali rodiče.

Kromě zábavy jsme zažili i momenty, kdy jsme museli překonat strach a najít v sobě odvahu. Užili si super program a plno dobrého jídla od kuchařek. Během pobytu jsme se naučili, jak přežít v přírodě a spoustu dovedností, co se s tím pojily.

Poděkování

Za tento báječný program bychom chtěli poděkovat organizaci STAREZ, díky které se nám podařilo jet na Survivor. Ale velké díky také patří lektorům Petrovi, Dušanovi, Jakubovi a Ivče ze společnosti TOKAHEYA, kteří pro nás připravili báječný program. Chceme také poděkovat skvělým kuchařkám, které pro nás vařily s láskou a úsměvem. Rozhodně tento program doporučujeme všem, kdo si touží na vlastní kůži zažít život vlků. Díky tomuto programu jsme se sblížili a zjistili, že umíme držet při sobě i v tu nejhorší chvíli. Děkujeme za to.