Poslední týden v červnu už se v Pramínku ve vyučování téměř nic neděje. Známky jsou uzavřené, venku i vevnitř je vedro, všichni už myslí na to, že budou prázdniny, vidí se u vody nebo na horách. Proto jsme se i letos rozhodli tomu všemu ujet. Naplánovali jsme si s naší šesťáckou partou čtyřdenní expedici na Faru pod Jalovým vrchem v obci Lidmaň nedaleko Pelhřimova a Kamenice nad Lipou.
Největší zatěžkávací zkouškou byla cesta vlakem do obce Obrataň, odkud jsme pokračovali autobusem nejprve do Černovic a poté z Černovic na Lidmaň. Na trase byla ale plánovaná výluka, kterou plánovali České dráhy později než my naši akci, takže jsme celkem nevinně padli do pasti přestupů do náhradních doprav, neplánovaného čekání a následného zpoždění až to vygradovalo v ohromný stres, kdy jsme ve zpožděném vlaku z Horní Cerekve do Obrataně naprosto ztráceli naději, že stihneme autobus do Černošic, protože zpoždění vlaku se rovnalo právě času, který jsme z vlakového nádraží potřebovali na přesun na autobus. Po prozkoumání všech možností, kde jinde bychom mohli po cestě vystoupit nebo kam ještě dojet, abychom se do Lidmaně dostali dříve než ve čtyři odpoledne, jsme to nakonec vzdali. Žádná z variant časově nevycházela. Zbývalo nám se pouze modlit, aby vlak zpoždění dohnal, a my plánovaný autobus stihli. Tato varianta se nakonec ukázala jako nejefektivnější. Vlak devítiminutové zpoždění, které nastřádal autobus náhradní dopravy poté, co kličkoval na silnici mezi traktory a jinými zemědělskými stroji, nakonec skutečně stáhl. Dorazili jsme do Obrataně včas a klusem se vydali na staveniště právě se opravující cesty, abychom se blátem doklouzali až na autobusovou zastávku do Černošic a poté na Lidmaň. Nemožné se stalo skutečností – po téměř pětihodinové cestě jsme dorazili k branám fary.
Na zahradě jsme rozdělali stany, dali si výborný pozdní oběd a vyrazili se koupat k místnímu lesnímu jezeru. Po návratu nás čekal společný program, uzavření a reflexe našeho celoročního fotografického projektu a následně přišla obrovská průtrž mračen, která prověřila stabilitu a odolnost našich stanů a spláchla celý školní rok a my už mohli na Lidmani existovat pouze tady a teď. Pak už jsme si jenom užívali pročištěného vzduchu, rozdělali si oheň a na něm si připravili báječnou večeři.
Druhý den nás čekal výlet do Kamenice nad Lipou. V zámeckém parku jsme obdivovali 700-900 let starou lípu a řadu dalších nádherných dřevin a květů. Poté nás čekala prohlídka pivovaru. Celý letošní rok si děláme exkurze do různých typů povolání. Navštívili jsme uměleckého kováře, seznámili se s prací novináře i profesemi, které je možné vykonávat v rádiu nebo v divadle, a tak tentokrát nás čekalo seznámení s profesí sládka. Nakoukli jsme do 300 let starých sklepů a měli možnost na vlastní oči vidět, jak se vaří a stáčí pivo. Abychom to ze sebe všechno spláchli, tak jsme vyrazili na parádní koupačku do skvělého lomu Antonka, kde to vypadalo jako ráj na zemi.
A co by byla škola v přírodě bez pořádné noční hry? Tentokrát byla svatojánská. Nejprve jsme po návratu do Lidmaně na faru vyrazili na sběr devatera bylin a svízele, ze kterých jsme si pak pletli věnečky, které měly kouzelnou moc. Natolik kouzelnou, že když jsme po setmění vyrazili hrát týmovou vlajkovanou, tak nás zaručeně ochránily. Poslední fází noční hry bylo v tichosti projít i s věnečkem na hřbitov, najít lucerničku se světýlkem u kříže poblíž márnice a věneček tam odložit. Zrovna na kostele odbíjela půlnoc a všechna světla v obci úplně zhasla. Všechny děti to zvládly – jejich věnečky byly prostě kouzelné.
Předposlední den nás čekal pořádný výšlap, ale i báječná koupačka, prohlídka staré tvrze v Sudkově dole, kde jsme se seznámili s rodinou, která zde vyrábí cidery a octy, čekala nás opět skvělá večeře na ohni a večerní letní kino. Poslední den už jsme se pouze balili, loučili se skvělými zážitky a úžasným místem. Po výborném obědě jsme se vydali na cestu zpět do Brna, která byla naštěstí méně dobrodružná než cesta tam.
Poslední školní týden tak byl využit do každé minuty, v pátek jsme si tradičně i s rodiči rozdali vysvědčení a užili menší piknik.
Prázdniny můžou začít. Těšíme se opět v září.
Kateřina Bukovjanová, třídní učitelka 6. třídy