Hvězdárna, Tesla, Káznice, Vaňkovka, Ústřední hřbitov, Tivoli nebo Sono centrum?

Příběhy budov – celoroční třídní téma sedmáků Pramínku ve školním roce 2025/26, v rámci kterého se děcka zajímala o bližší informace k stavbám a místům v Brně a jeho blízkém okolí. Cílem bylo zmapovat stavby, které v průběhu let změnily účel, podobu, nabyly na významu nebo o něj naopak přišly. Důležité bylo vybírat taková místa, která byla dětem blízká, ale nejsou zase až tak známá.

 Během celého roku se nám povedlo zmapovat celkem 21 takových míst. Žáci pracovali v pokaždé jiné trojici a podle předem daných kritérií. Poté, co si stavbu vybrali, měli za úkol najít informace v katastru nemovitostí a sbírat k ní co nejvíce informací, které pak třídili a společně rozhodovali, co z toho dají do tzv. karty budovy, což byl rozkládací A1 papír, do kterého vypisovali vše podstatné k představení daného objektu. Důležitá byla.pochopitelně i vizuální stránka karty, která měla co nejlépe odrážet charakter stavby, ale i kreativitu trojice, která na projektu pracovala. Vznikla tak velmi pestrá mozaika 21 vizuálně zajímavých karet, které jsme na konci školního roku vystavovali v areálu školy pro spolužáky i rodiče. 

Veškerou práci na projektu Příběhy budov měla děcka prostor dělat v rámci školní výuky v hodinách dílen a výtvarné výchovy. Průběžné výsledky své práce představovali spolužákům. Součástí každého představení byla i vizuální prezentace a takéí tzv. kreativní výzva, která se tematicky vztahovala k dané stavbě. Zažili jsme tak např. několik pokusů, když se nám představovala VIDA, ochutnali muffiny s tematickými zápichy, vyzkoušeli si několik kvízů, ale také zhlédli až téměř profesionálně vytvořená videa. 

V průběhu školního roku jsme také vždy v rámci jednoho dne s celou třídou navštívili města, která nejsou daleko a jsou pro nás historicky, kulturně i stavebně zajímavá jako např. Zlín, Telč, Ostravu, Bratislavu nebo Třebíč. 

Cílem celoroční práce bylo také zdokonalovat se ve schopnostech rozvrhnout a naplánovat si práci, ve trojici se domluvit a rozvíjet všechny týmové dovednosti.

I když to někdy nebylo snadné, pokroku a úspěchu dosáhli nakonec všichni a rozdíl v prezentaci první a poslední sedmice staveb byl ohromný. 

Velký dík patří zejména dětem, že zvládly stále se zvyšující nároky a tlak, které jsme na ně s kolegyní Klárou Hálovou vyvíjely a nic jim tak nedaly zadarmo, ale také vedení Pramínku, že nám pro podobně náročné a komplexní projekty dává prostor.

Kateřina Bukovjanová, třídní učitelka 7. třídy

Share This