Vídeň za odměnu

Čtvrťáci – dvacet čtyři fajn dětí, které nepokazí žádnou legraci. Vzájemně jsou ochotni si pomáhat a držet při sobě. Zdědila jsem je v březnu a moje dočasné opatrovnictví končí v červnu.  Jejich druhá i třetí třída byly poznamenány covidem a opatřeními s ním spojenými. Také v prvním pololetí čtvrté třídy strávili dost času před obrazovkami počítačů u online výuky díky řadě střídajících se karantén. Škola v přírodě? Naposledy v první třídě. Větší akce a výlety? Situace nedovolovala. Bylo tedy potřeba uvolnění zákazů a omezení, které přišlo ve druhém pololetí čtvrté třídy právě s mým nástupem jakožto třídní učitelky, jak se patří využít. Ty děti si to zaslouží a opravdu neměly příležitost téměř nikam vyrazit.

Začali jsme pozvolna. Sem tam nějaká výstava nebo koncert, Noc s Andersenem a přespání ve škole. Pokračovalo to květnovou školou v přírodě, která jenom potvrdila, že podobné akce dětem svědčí. Týden u lesa a rybníku Sykovec byl báječný. Čtvrťácká parta se ještě víc stmelila a děcka prokázala, že už to nejsou žádná ňuňata a že je možné si s nimi troufnout i na větší akce. Jejich odolnost jsem ještě nenápadně prověřila třináctikilometrovým putováním z Bystrce přes Medlánecké kopce a letiště za trochu pošmourného počasí a terénem, na kterém to místy dost klouzalo bahnem. Nikdo neremcal, všichni zkouškou prošli.

Proto jsem se rozhodla vypravit se s nimi na závěr školního roku tak trochu za odměnu na celodenní výlet do Vídně. Celá Vídeň by byla na několik dní – Stephansdom, Prátr, Hofburg, Belveder, muzea, Albertina, Haus des Meeres, Hundertwasserhaus… to nelze jen tak s více než dvacítkou desetiletých dětí stihnout a ani by to pro ně v jejich věku ještě nemělo ten správný význam. Proto jsme zvolili jediný cíl, a tím byl Schönbrunn a zejména návštěva nejstarší zoologické zahrady na světě Tiergarten Schönbrunn.

Vyráželi jsme ve středu 22. června ranním vlakem z hlavního nádraží. Sraz byl v 7:00 ve vestibulu. I přesto, že všichni věděli, že vlak jede až 7:22, všichni do jednoho přišli včas. Dokonce jsme byli komplet ještě pár minut před sedmou. Vlak odjel načas, každý v něm měl své místo a ani jsme se nenadáli a už nás vítali v Rakousku. Nejprve prostřednictvím automatické zprávy na mobil a po hodině a půl jízdy vlakem i reálně. Vystoupili jsme v obrovské hale vídeňského nádraží a věděli, že se máme přes několik eskalátorů přemístit do hlubin místního metra – U-Bahnu. Střídavě na dvou automatech jsme nakoupili celkem 52 lístků na metro. Vypadala jsem při tom trochu jako gamblerka, děti mi pomáhaly to zadávat a já jen střídavě přikládala kartu nebo mobil.

Jakmile jsme sestoupili do metra na stanici Südtiroler Platz, hned nám přijel vlak, do kterého jsme nastoupili a druhou stanici zase vystoupili, abychom přestoupili z červené na zelenou dráhu a asi po 15 minutách vystoupili v naší cílové stanici Hietzing. Pak už stačilo jen se dobře zorientovat a vyrazit za velkým žlutým okem, symbolem vídeňské zoo. V zahradách Schönbrunnu před vchodem do zoo byly mraky dětí. Některé i předškolního věku. Měly stejné čepičky nebo vesty. Všichni mířili tím samým směrem jako my. Hned po vstupu do zoo každé z našich dětí vyfasovalo plánek, na kterém byla číselně vyznačená trasa, po které jsme se vydali. Začínali jsme u koal, které byly velmi roztomilé, ale také dost unavené. Jedna ve spánku málem spadla z větve. Pokračovali jsme k pandám a hrochům. Tam jsme si dali také přestávku, během které jsme kromě svačiny stihli také žasnout nad hroší ohromností, ale také nad velikostí a barvou pandích bobků. Panda velká je obrovský medvěd, který má i velkou sílu. Živí se téměř výhradně bambusem a jeho bobky vypadají jako ohromná sytě žlutá pštrosí vejce.

Následovala další a další zvířata na naší trase. Každý obdivoval něco trochu jiného. Viděli jsme i orangutany, ale jejich před pár dny narozené mládě jsme sledovali pouze na videu, v reálu byli schovaní. Zaujalo nás polárium s ledními medvědy. Mohli jsme je vidět nad hladinou v jejich výběhu, ale také jak plavou pod hladinou. Veselí byli také tuleni a tučňáci. Někteří tučňáci dokázali pózovat ve strnulé poloze, jiní zase řádili ve vodě a trochu svých chováním připomínali kachny. Každou chvíli jsme míjely stavby z 18. nebo 19. století, kterých je v této 270 let staré zoo opravdu hodně. Počasí bylo milosrdné a vídeňská zoo nejen svým svěřencům, ale i návštěvníkům poskytuje mnoho možností, kde se schovat před sluncem. Oběd z vlastních batohů a krabiček jsme si vybalili u výběhu bílých vlků. Měli jsme štěstí, dokonce jsme zahlédli i jejich mláďata. V zoo najdete také včely, krávy, králíky a dokonce i kuřata – od těch právě proklubaných až po mladé slepičky. Zaujalo nás také automatické drbadlo na kozy. Koza přistoupila k systému několika kartáčů a ty se roztočily, aby se koza u nich pořádně vydrbala.

Co dalšího jsme v zoo viděli a zažili? Bylo toho hodně. Ze zvířat jsme minuli pouze krokodýly, kteří byli u vchodu, kterým jsme do zoo vcházeli a ke kterému jsme se už nevraceli. Viděli jsme ale slony, tygra, lvy, nosorožce, žirafy, netopýry, lenochody, plameňáky, kapibary i morčata. A spoustu dalších zvířat.

Taky jsme si dali skvělou zmrzku. Adam dokonce velikost Xlarge s několika lžičkami navíc, aby se mohl podělit s ostatními dětmi. Chvíli jsme čekali na krmení tygrů, které bylo avizováno na 15. hodinu. Ale asi za po deseti minutách pozorování ohlodaných kostí jsme si přečetli, že se ve středu a v sobotu nekrmí.

Ze zoo jsme vycházeli druhým ze tří vchodů tak, že jsme se ocitli přímo v zahradách schönbrunnského zámku. Obdivovali jsme nádhernou monumentálně obrovskou barokní kašnu s mramorovým sousoším, které jsme si obešli ze všech stran a ze kterého jsme obdivovali nádherný výhled jedním směrem na zámek Schönbrunn a druhým směrem na Gloriettu. Ke Glorietttě se sousoším ohromných orlů na jejich vyhlídce jsme také vystoupali, některé děti dokonce do kopce během.  Pak jsme si ještě na chvíli odpočinuli na dece na louce uprostřed přilehlých lesíků a kolem páté už klesali dolů k zámku Schönbrunn a odtud se ještě vraceli k hlavnímu vchodu do zoo, abychom navštívili stánek se suvenýry. Některé děti zde utratily svá poslední eura, jiné jen radily, co si jejich kamarádi mají koupit. Všichni byli nakonec spokojeni a my jsme mohli vyrazit na metro směr hlavní nádraží. Časově to vyšlo vše tak akorát. Vlak přijel z Grazu načas. Každý jsme si v něm našli pohodné místo a ani jsem se nenadáli a už jsme byli všichni zpátky v Brně. Po cestě jsme ještě stihli téměř vykoupit vozíček pána, který projížděl vlakem. Nakonec všechny sáčky došuštily, všechny lahvičky se vypily a my vystupovali na hlavním nádraží v Brně, kde na nás už čekali rodiče. Hodiny mi ukazovaly 20:45, když jsem se loučila s posledním čtvrťákem a zamířila k parkovišti a domů.

Výlet do Vídně se vydařil po všech stránkách. Vše vycházelo podle plánu, počasí nám hrálo do karet a všichni si to náramně užili.  Pro čtvrťáky to byla odměna zasloužená.

Pokud by vás zlákalo naše vyprávění, určitě se do vídeňské zoo vydejte taky. Ještě letos v červenci je možné navštívit zde akce spojené s oslavami 270 let od vzniku zoo – pořádají se zde doprovodné akce zaměřené na kulturu i gastronomii.

Kateřina Bukovjanová, třídní učitelka 4. třídy

Share This