Jupí jej! Konečně zase škola. Možná jsme se ještě nikdy do školy tolik netěšili jako právě teď, když za sebou máme více než dva měsíce nuceného domácího pobytu a s ním spojené domácí učení. 

Po prvním školním týdnu můžu konstatovat, že dělení na dvě skupiny je pěkná otrava a děti po sobě pokukují alespoň skrz okna. Nicméně je fajn, že se můžeme vůbec takto setkávat a většinou to při výuce nevypadá jako po prázdninách. Tím chci říct, že nemám pocit typu: „Jéžkovy voči! Kdo ty děti loni učil! Vždyť oni nic neumí.” Takže je vidět, že doma škola jela a jela dobře. 

Díky Vám, milí rodiče, za Vaši nezměrnou trpělivost.

Renata Štíbalová, třídní učitelka 5. třídy