Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 7. 2019

VZPOMÍNKY RODIČŮ ŽÁKŮ 2004 – 2009 NA ZŠ PRAMÍNEK

Z:

„ Díky své vlastní negativní zkušenosti z doby mého chození do základky jsme pro naše dvě děti hledali školu, kam by chodily rády. Po letech mohu stále tvrdit, že to byl náš nejlepší začátek pro jejich studium. Ze špičkového základu vlastně čerpají dodnes. Je mi pobavením, když se dnes ukazuje na vzdělávací systém ve Finsku. Ten naše děti zažily před lety zde v Pramínku. Jsem rád, že děti chodily do Pramínku, vlastně jsem jim i záviděl (v dobrém), že něco takového mohly zažít.....“

 

O:

„ .... vzpomínky jsou velmi živé a opravdu krásné. Škola, která nestresovala děti ani rodiče. Přístup učitelky ke každému dítěti individuální s podporou jejich schopností. Náš syn F..., když vzpomíná na školu, má jen jedno slovo: SUPER. Oceňuji nasazení všech učitelek. To si myslím, že je v Pramínku nejvýraznější bod....“

 

 

XY:

„... Moje vzpomínky na Pramínek jsou veskrze kladné, dnes již velmi nostalgické. K výběru školy pro naše dítě jsme přistupovali velmi zodpovědně. Obešli jsme v okolí všechny školy. Syn vypadal nezúčastněně, dokud nepřišel do Pramínku. Paní učitelka si ho svým zpěvem a hrou na kytaru úplně získala. Do takové školy byla radost chodit. Vzpomínám na podzimní slavnosti, naše přátelské posezení s dobrotami z jablek a vystoupením dětí – škola byla ostrovem klidu v našem uspěchaném životě. Televizní vysílání naše děti připravilo na samostatný projev a naučilo je formulovat myšlenky, což bylo velmi přínosné. Pramínek dal dětem základ na celý život...“

 

 

 

T:

„Velice ráda vzpomínám na doby, kdy děti byly malé, hravé, přítulné. Pramínek a H. (učitelka) nám prozářily pět krásných školních let. Nic nebylo nemožné. Hrálo se zde divadlo, vodila se sem zvířata a všichni jsme byli přátelé. H. (učitelko), přeji Ti, abys dokázala stejné vzpomínky a pocity vzbuzovat i v dalších školních letech u mnoha dětí a jejich rodičů.....“

 

 

F:

„dcera Z., neposedné, dyslektické dítě s poruchami paměti a učení. Vloni jí bylo dvacet roků. Před Pramínkem, ani po něm, už neměla takové štěstí na paní učitelku a spolužáky. Má velký talent přijímat postižené a handicapované bez jakýchkoliv předsudků a klišé. Už léta chodí do turistického oddílu Oftalmo, který je složený ze zrakově a mentálně postižených. Nyní se připravuje na zkoušky v oboru OŠETŘOVATEL. Paní učitelky ji mají rády. Prošla si profesní praxí na LDN. Objevil se u ní dar vlídnosti v přístupu k lidem na lůžku. Dále chce rozšířit studium sociální péče a rovnou přestoupí do druhého ročníku. Pokud to zvládne, ukončí vzdělávání maturitou. Děkuji Vám za vše, co jste pro dceru udělali a přeji Vám vždy dost motivace, lásky, sil, abyste mohla další děti vést životem....“

 

 

M:

„ Syn L. úspěšně odmaturoval a pokračuje dál na vysoké škole. Jeho přestup do Pramínku byl pro mě zázrak. Dodnes často vzpomínám, jak jsem tomu nemohla uvěřit, že je ve společnosti dětí, které ho berou, a že má učitelku, kterou doopravdy zajímá. Když nastupoval do šesté třídy klasické školy, měla jsem obavy. Tehdy se ukázalo, že byl z Pramínku vybaven úctou k autoritám, schopností soustředit se v hodinách, takže nepotřeboval tolik domácí přípravy. Uměl si již tehdy určit priority, což se mu hodilo na gymnáziu a hlavně v atletice. ...“

 

H:

Po nepříjemných zkušenostech ve státní ZŠ (nebudeme jmenovat) jsme vděčni, co jste pro M. udělali s dětmi a dalšími zaměstnanci Pramínku. Celý tým byl super. Zázemí školy bylo dětem druhým domovem. Opět jste mu vrátili sebevědomí, chuť chodit do školy. Dodnes na Pramínek často a rádi vzpomínáme. Přátelství, které časem nevymizelo. Oceňuji Vás za to, že jsou naše děti úspěšné, dali jste jim základ vědomostí, ale především základ lidský, hodnotový a to není zrovna málo pro život. Budeme na Vás i po mnoha letech vzpomínat s úctou......“